Týden od našeho posledního výletu utekl jako voda a já se tentokrát vydávám za dalším menším dobrodružstvím jen se svou dcerou. Už od rána máme obě skvělou náladu a počasí nám opět přeje.
Někdy člověk nepotřebuje velké plány ani daleké cesty. Stačí jen vyrazit, na chvíli zpomalit a užít si společný čas. A přesně v takovém duchu začíná i náš dnešní výlet.
Vyhlídka zamilovaných
Dnes vyrážíme o něco později než obvykle. Dcera si totiž prý ještě „nutně“ potřebovala zajít do posilovny, a tak doma netrpělivě čekám na její zprávu, abych ji mohla vyzvednout a konečně jsme mohly vyrazit na cestu.
Jakmile nasedá do auta, s nadšením se chopí volantu. Jelikož je čerstvou řidičkou, užívá si každou příležitost řídit, a já tak dnes usedám na místo spolujezdce a nechávám se vést naším dalším dobrodružstvím.
Cíl dnešního výletu je jasný, Vranovská přehrada. Místo, které láká nádhernou přírodou, klidnou atmosférou a výhledy, které člověku na chvíli dovolí zapomenout na každodenní starosti. A přesně s takovou náladou se vydáváme i my.
Vybírám cestu s menším provozem, aby naše dnešní cesta byla co nejklidnější a pohodová. Vyrážíme přes Mašovice, stejnou trasou, kterou jsem na Vranov jela už minulý rok. A znovu si potvrzuji, že to byla správná volba. Silnice je téměř prázdná, okolní krajina působí klidně a celá cesta má najednou úplně jinou atmosféru.
Už při minulé návštěvě jsem si v serpentinách před Vranovem všimla nádherného místa s výhledem na zámek. Jenže tehdy jsem řídila a místo se objevilo hned za prudší zatáčkou, takže nebyl čas bezpečně zastavit. Tentokrát ale sedím na místě spolujezdce, a tak jsem si vyhlídku pečlivě hlídala a včas navigovala dceru, kde zastavit. A povedlo se.
Dokonce nacházíme i volné místo k zaparkování, takže nadšeně vystupujeme a vyrážíme omrknout naše první dnešní vyhlídkové místo. Pohled na vranovský zámek i jeho okolí byl naprosto kouzelný. Celé místo mělo zvláštní atmosféru klidu a člověk měl chuť jen stát, mlčky se dívat do krajiny a užívat si ten okamžik.
A jako milé překvapení jsme po chvíli zjistili, že toto místo nese nádherný název „Vyhlídka zamilovaných“. Po krátkém kochání znovu nasedáme do auta a pokračujeme dál.
Bistro T
Po několika dalších minutách přijíždíme na parkoviště a konečně se chystáme vyrazit směrem k přehradě. Tedy… alespoň takový byl můj plán. Jenže dcera už měla takový hlad, že jakmile jsme zahlédly první bistro u parkoviště, bylo okamžitě jasné, že naše první zastávka bude právě tam.
A upřímně? Vůně linoucí se z občerstvení nás přesvědčila během pár vteřin. Usazujeme se tedy na chvíli, dopřáváme si něco dobrého k jídlu a nasáváme pohodovou atmosféru okolí.
Přivítalo nás velmi klidné a útulné prostředí spolu s usměvavým a milým personálem, což na člověka hned udělá příjemný první dojem.
V poslední době jsme si s dcerou oblíbily pizzu, takže naše volba byla tentokrát naprosto jasná. K jídlu jsme si dopřály cappuccino a café latte a obě jsme byly víc než spokojené. Pizza sice nebyla tak velká, jak jsme zvyklé z některých restaurací, ale nakonec nám bohatě stačila. Navíc byla chuťově opravdu výborná krásně čerstvá, voňavá a po dlouhé době přesně taková, na kterou má člověk chuť už při prvním soustu. Potěšila nás i velmi příjemná cena.
Celé prostředí bistra působilo útulně a pohodově. Nechyběla ani menší fontánka, která místu dodávala příjemnou atmosféru, a dokonce ani dětský koutek pro nejmenší návštěvníky.
Pokud tedy stejně jako my milujete pizzu a hledáte příjemné místo k posezení, můžeme vám Bistro T s naprostým klidem doporučit. Tahle zastávka rozhodně stála za to.
Vranovská pláž
S plnými a spokojenými bříšky opouštíme občerstvení a konečně vyrážíme směrem k přehradě. Už po cestě pořizujeme několik krásných fotografií a naplno si užíváme ten příjemný klid, který tu dnes panuje.
Turistů je překvapivě málo, a právě díky tomu má celé místo ještě kouzelnější atmosféru. O to víc si vychutnáváme každý pohled na okolní krajinu i hladinu přehrady, která působí téměř dokonale klidně.
Pomalu přecházíme most a pokračujeme dál kolem rozlehlé pláže, která dnes téměř zeje prázdnotou. Místo, které bývá v létě plné lidí, hudby a ruchu, působí nyní poklidně a tichounce. A právě v tom je jeho dnešní kouzlo. Jen my, příroda, voda a chvíle, které si člověk chce zapamatovat.
U Mlsného Papouška
Na zpáteční cestě k autu jsme dostaly chuť ještě na malé osvěžení, a tak si vybíráme jedno z místních občerstvení a zastavujeme u stánku s milým názvem „U Mlsného Papouška“.
Objednáváme si domácí limonády a já neodolám ani palačince, kterou mají v nabídce. Na limonádách jsme si sice příliš nepochutnaly, ale palačinka nám to vynahradila naprosto dokonale.
Zvolila jsem si variantu s ovocem a místo marmelády si nechala dát čokoládu. K tomu karamelový topping a vanilkovou zmrzlinu jako sladkou tečku na závěr. A výsledek? Naprostá dokonalost.
I když jsme ji dostaly jen na papírovém tácku a s plastovým příborem, se kterým jsme chvílemi trochu bojovaly, na chuti jí to neubralo vůbec nic. Právě naopak.
Byla to jedna z nejlepších palačinek, jaké jsme kdy ochutnaly. Krásně vláčná, dokonale sladěná a neuvěřitelně lahodná. Přesně ten typ dezertu, na který člověk ještě dlouho vzpomíná. A upřímně? Nenašly jsme na ní jedinou chybičku.
Na zpáteční cestě ještě chvíli pozorujeme parník pomalu plující po hladině přehrady a hned si začínáme plánovat, že až se sem někdy znovu společně vrátíme, určitě se na něj také vydáme. Na parkovišti znovu nasedáme do auta a pomalu vyrážíme směrem domů. Slunce stále příjemně hřeje a my si ještě naplno užíváme poslední chvíle našeho dnešního výletu.
Po cestě se ještě na chvíli zastavujeme v Lesné na točenou zmrzlinu, která nás v teplém počasí krásně osvěžila. Byla to milá a sladká tečka za celým dnem přesně taková, která k podobným výletům jednoduše patří.
Ačkoliv dnešní výlet nebyl nijak velkolepý ani plný adrenalinových zážitků, měl v sobě něco mnohem vzácnějšího. Pohodu, smích, společné chvíle a ten krásný pocit svobody, kdy člověk na chvíli zapomene na každodenní starosti a jen si užívá přítomný okamžik.
Vranovská přehrada nás okouzlila svým klidem, nádhernými výhledy i příjemnou atmosférou. A právě takové dny mi znovu připomínají, že ke štěstí často stačí opravdu málo vyrazit na cestu, objevovat nová místa a mít vedle sebe někoho, s kým můžete ty okamžiky sdílet.
Domů jsme se vracely trochu unavené, ale šťastné. S plnou galerií fotografií, spoustou krásných vzpomínek a s pocitem, že tohle rozhodně nebyla naše poslední návštěva ani výlet.
