Praha nikdy neomrzí. Tentokrát jsme si s dcerou užily den plný pohodových procházek, nádherných výhledů, skvělého jídla a malých spontánních zážitků, které dělají výlet výjimečným. Navštívily jsme Vyšehrad, ochutnaly jedno z nejlepších sushi v Praze, zastavily se na legendární trdelník ve Starém Městě, projely se přívozem na Císařskou louku a celý den zakončily dechberoucím výhledem z Petřínské rozhledny.
Pokud hledáte inspiraci na jednodenní výlet po Praze, tipy na restaurace nebo krásná místa na procházku, možná vás náš dnešní den inspiruje stejně, jako jsme si ho užily my dvě.
Restaurace Oish
Po několika týdnech jsem se znovu vydala do Prahy za dcerou. Tentokrát jsme měly naplánovaný větší společný výlet do Adršpašsko‑teplických skal, ale jak už to někdy bývá, plány se lehce změnily a náš odjezd se posunul o celý den. A víte co? Vůbec nám to nevadilo. Znamenalo to jeden den navíc jen pro nás dvě.
Naše pražská rána už tradičně začínají v oblíbené pekárně Paul na Budějovické. Je to místo, které máme rády nejen kvůli útulné atmosféře, ale hlavně díky skvělým snídaním, dezertům, sendvičům a výborné kávě. Přesně ten typ místa, kde člověk zpomalí a vychutná si začátek dne. Tentokrát jsme neměly žádný velký plán jen pohodový den, toulání Prahou a čas strávený spolu. A tak jsme se vydaly pěšky směrem na Vyšehrad.
Tohle místo jsme si obě zamilovaly. Má v sobě zvláštní klid, krásnou atmosféru a výhledy, které se neomrzí. A protože dobré jídlo je součástí každého našeho výletu, začaly jsme přemýšlet, kam vyrazíme na oběd. V tu chvíli dcera navrhla něco, co mě okamžitě zaujalo: „A co vyzkoušet sushi? A rovnou to nejvyhlášenější v Praze?“ Stačilo pár vteřin hledání a naše další kroky vedly do restaurace Oishi v centru.
Po příchodu nás přivítalo příjemné prostředí s možností posezení venku, což jsme v krásném počasí opravdu ocenily. Restaurace působila jednodušeji, ale později jsme se dozvěděly, že právě prochází rekonstrukcí. A upřímně pokud bude výsledek stejně dobrý jako jejich jídlo, máme se na co těšit.
Objednaly jsme si velký sushi set pro dvě osoby a domácí limonády malinovou a liči. Obě byly fantastické, krásně osvěžující a plné chuti. Čekání nám zpříjemnila polévka jako pozornost podniku, což nás mile potěšilo. A pak přišlo sushi. Ne na talíři, ale na dřevěné loďce, která vypadala skoro jako malé umělecké dílo. Už na první pohled bylo vidět, že si kuchař dal záležet na každém detailu. A chuť? Naprosto vynikající. Upřímně můžu říct, že lepší sushi jsem ještě nejedla. Vše bylo čerstvé, jemné a dokonale sladěné.
Na závěr jsme dostaly ještě mističku čerstvého ovoce. Obsluha byla milá, pozorná a porce naprosto dostačující pro dvě osoby. Odcházely jsme spokojené, najedené a krásně naladěné na další objevování Prahy.
Trdelník & Coffee-Kosher Trdelník
Po vydatném obědě jsme se shodly, že tak krásný den si zaslouží i sladkou tečku. A protože nás dnes provázela chuť objevovat to nejlepší, napadlo nás jediné a to trdelník. A ne jen tak ledajaký, ale údajně ten nejlepší v celé Praze.
Naše kroky tak vedly do Starého Města, do malebné židovské uličky U Starého hřbitova. Už z dálky bylo jasné, že tohle místo je opravdu oblíbené. Turistů tu bylo spousta a před stánkem se tvořila menší fronta, ale nás to neodradilo. Naopak byly jsme ještě zvědavější, jestli opravdu stojí za to.
A po prvním soustu jsme měly jasno. Byl to bezkonkurenčně nejlepší trdelník, jaký jsem kdy v Praze ochutnala. Zvenku krásně křupavý, uvnitř měkký, vláčný a ještě příjemně teplý. Vybraly jsme si jahodovou variantu jeden se zmrzlinou a druhý se šlehačkou a byla to naprostá sladká dokonalost. Na čerstvých jahodách tu rozhodně nešetří. Celý vnitřek byl bohatě potřený nutellou a doslova naplněný jahodami až po okraj. Každé sousto bylo dokonale vyvážené a člověk měl chuť si ten okamžik co nejvíc prodloužit.
Celé místo působilo příjemně a uvolněně. Personál byl milý, usměvavý a i přes velký počet návštěvníků vše zvládal s přehledem. Jedno je jisté rozhodně jsme tu nebyly naposledy. A pokud budete mít cestu kolem Starého Města a dostanete chuť na něco opravdu výjimečného, tohle místo vám mohu doporučit všemi deseti.
Přívoz, Výtoň – Císařská louka
Naše další kroky vedly podél náplavky kolem Vltavy. Slunce se pomalu sklánělo nad řeku, voda se jemně třpytila a Praha působila v podvečerním světle ještě kouzelněji než obvykle. Během procházky dostala dcera spontánní nápad: co se projet přívozem na Císařskou louku? A protože právě tyhle neplánované momenty bývají často těmi nejhezčími, okamžitě jsem souhlasila.
Cestou k přívozu jsme si užívaly nádherné výhledy na Vltavu i pražské panorama. Na stanoviště jsme dorazily akorát včas a za pár minut už jsme stály na palubě. Plavba netrvala dlouho, ale byla to krásná chvilka. Někdy člověku stačí jen pár minut na vodě, aby si připadal zase o něco svobodněji.
Císařská louka nás přivítala klidem a pohodovou atmosférou. Ostrov působí jako malé tiché útočiště uprostřed rušného města ideální místo na krátkou procházku, odpočinek a chvíli, kdy člověk může jen vypnout a vnímat přítomný okamžik. Velkým překvapením byl nádherný, trochu netradiční výhled na Vyšehradskou skálu, která odsud působí úplně jinak než z míst, odkud ji člověk běžně zná.
Na konci louky jsme vstoupily na nově postavený Dvorecký most. Moderní stavba krásně zapadá do okolí a nabízí další úžasné pohledy na řeku i Prahu kolem nás. A právě tady jsme začaly přemýšlet, kam povedou naše poslední kroky a jaké místo symbolicky zakončí náš společný den plný malých zážitků, dobrého jídla a krásných výhledů.
Petřínská rozhledna
Náš poslední dnešní cíl byl jasný už od začátku Petřín. Cest k rozhledně vede hned několik, ale tentokrát jsme si vybraly tu, která prochází krásným parkem pod ní. Už během výstupu se za námi začaly otevírat nádherné pohledy na Prahu a s každým dalším krokem jsme měly město jako na dlani o něco víc.
Po příchodu jsme rychle koupily dva lístky, nenápadně předběhly větší školní skupinku a s úsměvem vyrazily po schodech vzhůru. A ten výhled? Naprosto dechberoucí. Celá Praha se před námi rozprostřela v celé své kráse střechy domů, věže kostelů, Vltava i nekonečné panorama města. Chvíli jsme jen tiše obcházely vyhlídku dokola a pozorovaly tu nádheru kolem nás. Přesně ty okamžiky, kdy člověk nepotřebuje žádná slova.
Po chvíli se ale rozhledna začala rychle plnit dalšími návštěvníky, a tak jsme raději zamířily zpět dolů, než se z klidné atmosféry stane rušné turistické místo.
